Jelikož pracuji v mezinárodní firmě, nabízí se možnost přesunout své pracoviště do jiné lokality. Zhruba v srpnu 2017 tuto možnost jeden kolega využil a přestěhoval se do Malajsie. Jen tak mezi řečí jsem se o tom doma zmínil, že to je možné.

Jak šel čas, tak zhruba v květnu 2018 zaklepala na naše dveře potřeba změny. Pro Annu byl silný impulz jeden pořad Duše K s Jaroslavem Duškem, pro mě to byl plíživý, ale neodbytný, delší dobu trvající pocit.

Takže když jednoho dne Anna povídá: “Co kdybychom se přestěhovali do Malajsie?” Má první reakce byla: “Ne!” Ale pak večer, když jsem šel spát, jsem se zeptal sám sebe: “Proč vlastně ne?” Uvědomil jsem si automatický odmítavý vzorec založený na strachu z neznámeho a z tak velké změny. Nechal jsem tedy dvířka naděje lehce pootevřená a začal si zjištovat více o Malajsii.

S rostoucím množstvím informací o novém potenciálním působišti jsem byl nalomen a za pár dní jsem už byl pro. Takže jsme rozjeli akci, v práci jsem dostal zelenou.

Další na co jsme narazili, byl náš svazek zvaný hromádka. Nebyli jsme manželé a Malajsie je muslimská země a toto je zdroj potenciálních potíží. Tak jsme si řekli: “Tak se vezmeme! :-)” Organizace svatby za cca 3 a půl měsíce byl docela mazec, ale nakonec jsem to zvládli hlavně díky mé drahé choti, která většinu úžasně zařídila.

Poslední velká věc, která nás stále poutala a trochu trápila byl náš dům. Pronajmout? Prodat? Nechat ležet ladem? Právě jsme začínali mít pocit, že je docela dokončený. Tak jsme ho nakonec prodali. Zbavili jsme se tím hypotéky a také spousty věcí, takže se nám vlastně dost ulevilo. A s lehčím pocitem – vzhůru na východ. Dobrodružství nečeká! 🙂 Hezké čtení.