Když konečně uvolnili karanténu na začátku léta, jeli jsme do Melaky, na Tioman, a pak jsme chvíli byli spokojení s parkourem a ostatními kroužky, a těšili jsme se na září, kdy měl Jirka naplánované skoro tři týdny volna. Mezitím jsme ještě stihli Legoland a Johor Bahru a oslavit Bětku. Chtěli jsme v tom září jet na ostrovy Perhentian, které jsou skoro úplně na severu východního pobřeží Malajsie a jsou prý nádherné. Jenže jsme v srpnu zjistili, že podobný plán měla asi další polovina Malajsie, a všechno je zabookované. A tak jsme plány změnili a vydali jsme se zpátky na Tioman, tentokrát s tabletkami proti mořské nemoci (na trajekt). A dobře jsme udělali, navíc jsme trochu povolili rozpočet a užili si dovolenou v resortu The Barat, s bazénem a přímo na pláži.

Byli jsme tam sedm dní, pozorovali jsme kraby v jezírkách na skále, potkali se s Češkou Pavlínou, co se na Tioman provdala za malajského instruktora potápění Briana a vychovávají tam spolu dvě krásné děti, Jirka ráno běhal na pláži (a Eli s ním), denně jsmě si užívali západy a východy slunce a hlavně jsme šnorchlovali. Většinou já s Elim, Anežce moc neseděla maska, bohužel. A taky bylo potřeba se občas vyhnout medůzám. Ale viděli jsme mořskou želvu a několik rejnoků, mořské korály, dokonce i místo, kde vysazují nové korály, a spoustu, spoustu rybiček.

Přímo kousek za námi byla Turtle sanctuary, což je místo, kde pomáhají želvám, aby se jejich vajíčka mohla vylíhnout v bezpečí. A cestou tam obrovské kameny, a málo věcí udělá děti šťastnější.

Bazén jsme si tentokrát užili moc a mají stejné kafe jako dělá moje milovaná mamka v Klánovicích, takže “jako doma” 😀

Taky jsme si dvakrát půjčili kajaky..

Tedy já se jednou cvakla, s Elim, ale naštěstí přímo u břehu a nevzdal to se mnou a podruhé už to vyšlo bez problémů. Jirkovi se vyplatil trénink ve vodáckém oddíle, dal to s přehledem i s oběmi holčičkami, batohem a doklady 😀

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *