Jeden z našich nejlepších pokaranténních objevů je Beach school, neboli plážová škola. Provozuje ji Kent s manželkou Yu Lin v městečku Port Dickson. Dala jsem dokupy skupinu složenou z rodin domškoláků a jednou měsíčně jedeme v sobotu ráno ke Kentovi. Když prší, děti se u něj učí z množství mušlí, skořápek krabů a podobně, vyrábějí obrazy z mušlí… a jakmile se vyčasí, jde se ven na pláž!

Poprvé jsme šli na pláž, každé dítě si namalovalo v písku kruh, a do něj umisťovalo nálezy. Kent pak chodil a vysvětloval, co je co, a taky jsme viděli oyster drills, šneky predátory, jak si pochutnávají na šnecích-obětech. Eli pak chodil a odnášel z každého kamene, kde našel predátory, oběti na jiný šutr 🙂 pak jsme se brodili v mělké vodě a dokonce jsme viděli chobotnici (Kent říkal, že asi porodila mladé a brzy umře, že jinak by nebyla na mělčině). Pak jsme objevili stone fish, a Eli hned řekl, že se jedná o odrance pravého (ani jsem netušila, že to ví a odkud). Tak proto se tam nosí boty do vody (odranec je jedovatý…po téhle zkušenosti Jirka navrhl, abychom boty měli všichni, a už jsme si zvykli). Nakonec Eli s Kentem objevili úhoře. No odjížděli jsme úplně nadšení.

není tak vidět, ale na tom krabovi je stone fish, neboli odranec pravý. jedovatá ryba a jeden z důvodů, proč nosíme boty do vody

Druhý měsíc byla procházka po místní rezervaci Tanjung Tuan a k majáku Rachado. Potom stezkou dolů na Monkey Beach (naštěstí bez opic) a skvělé koupání. Kent nám vyprávěl, jak tady u tohoto místa prý často dravcům během Raptor Watch (v březnu, pozorování dravců) docházejí síly. Tedy těm málo zkušeným, co nevyužívají teplé proudy vzduchu

Potřetí s námi jel i Jirka a Bětka, bylo tahání sítě a hledání, co se v ní uchytilo, pojmenovávání rybiček a zakládání ohně. Mimochodem, prvně zkusily sirkou zapálit oheň všechny děti. Pak až na Kenta všichni dospělí. Nikomu se to nepodařilo. Předposlední to zkusil Jirka, a voila, oheň byl na světě 🙂

Musím říct, že Beach school je jedna z nejzajímavějších aktivit, co jsme tu podnikli, a těsíme se na další, tentokrát možná večerní 🙂

A mimochodem, ještě ke Kentovi a Yu Lin. Mají 6 dětí a praktikují unschooling. To znamená, že neposílají děti do školy, ani s nimi nevyplňují učebnice, prostě následují dětský zájem (a děti si mnohdy ty učebnice vyplní samy). Pro mě bylo velmi obohacující se s Yu Lin bavit a vidět, jak fungují (mají doma zahrádku, prasátko Inky a slepice s kuřátky). Vlastně to dítě vyspívá postupně, vlastním tempem, a pak může plnou silou následovat to, co ho nadchne. Takže jedna jejich dospělá dcera je úspěšná cukrářka, skoro dospělý syn chodil na vlastní prosbu s domorodcem z kmene Orang Asli do džungle na něco jako kurz přežití ( a myslím, že dělá lekce pro veřejnost na to téma), další syn hraje biliár, další složil kapitánské zkoušky. Mně přišli všichni jako rodina velmi inspirativní. A taky doufám, že se uchytí oběd v čínské restauraci po Beach school, minule jsme šli tři rodiny, a jedli jsme tradičním způsobem, kdy má každý rýži a uprostřed jsou přílohy na točitém tácu. Mňam 🙂

jediná fotka, co z toho oběda mám, pak už jsem rychle jedla 😀

Doma potom většinou koukneme, co jsme našli, a nějak to zpracujeme dál, a myslím, že ke konci z toho bude zajímavá sbírka artefaktů a poznatků o moři 🙂

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *