Tak a je tu poslední část naší kambodžské cesty. Nutno říct že se na ni všichni už úplně třepeme, i když jistý červíček pochybnosti v hlavě vrtá. Když jsem promýšlela tuto cestu, inspirovala jsem se různými cestovatelskými blogy. Včechny se vesměs shodovaly, že Sihanoukville je úžasné místo, s čistým mořem a skvělou uvolněnou atmosférou, ideální pro baťůžkáře a tak. Navíc se odtaď dá jet na Koh Rong a Koh Rong Sanloem, dva krásné ostrovy.

No jo, a tady idylka končí. Všechny aktuální blogy totiž Sihanouḱville neúprosně popisovaly jako město, kde je plno prachu a rámusu, protože ho víceméně celé koupili čínští investoři a jejich plány s místní oblastí jsou zaměřené na luxusní hotely a casina. Bohužel to naprosto vyhladilo všechny ty milé chatky a ubytování, o kterých jsem četla dřív. Když jsme zjistili toto, Jirka rychle hledal nějakou alternativu, jak si ty tři poslední dny v Kambodže užít. Nabízel se ostrov, ale lodě jely ve špatné časy vzhledem k příjezdu našeho autobusu a následného odletu. A tak jsme nakonec vybrali trochu dražší resort, ale nedávné recenze se dušovaly, že toho se zatím konstrukce nedotkla.

I tak bych poradila cestovatelům, aby se zaměřili na jiná místa, protože i k Naia Resortu, kde jsme nakonec byli, se konstrukce neúprosně blížila. Všude kolem resortu bylo více či méně hluku a odpadků, no moc jsme nevylézali. Nicméně, musím říct, že my jsme si náš pobyt nakonec moc užili. Moře bylo krásné a čisté, a i když druhý den nesvítilo moc slunce (jako na potvoru, v těch chrámech bychom dali nevím co za trochu stínu a tady to sluníčko zalezlo, jen jak jsme vyndali plavky). Ale nakonec třetí den sluníčko vysvitlo, koupali jsme se v moři dosyta, dokonce i Anežka! Viděli jsme několik rybiček, voda byla krásně čistá.

A na závěr jsme zjistili, že máme možnost zadarmo vyzkoušet na hodinu mořský kajak. Prvně vyrazil Jirka s Anežkou, obepluli naši pláž, dopluli docela daleko proti proudu a pak se elegantně vrátili. Pak jsem šla já s Elim. Zdatně jsme pádlovali, manévrovali, a po 15 minutách usoudili, že jsme se nehli skoro ani o píď. A tak jsme se taktéž elegantně vrátili, Jirka nasedl do kajaku místo mě a s Elim provedli podobnou vyjížďku jako předtím s Anežkou. Vrátil se nadšený malý vodák, co nechtěl opustit pádlo. Vltavo, třes se, jakmile budeme v Čechách zpátky, zřejmě vyrážíme na vodu!

Jedna z nejmilejších chvil pobytu byla, když jsme večer uspali děti a vyrazili s Jirkou na bar pro koktejl. Myslím, že tahle část dovolené vlastně skončila příliš brzy. Ale abych to nelíčila jen v růžových barvách, Bětušce bohužel pořád nebylo úplně dobře, a i když už nezvracela tak měla průjem a byla celkově podrážděná. Vyslovenou paniku měla z písku a o moři nechtěla ani slyšet, pořád potřebovala dudlíček. Nakonec si poslední zvracení nechala na cestu taxíkem na letiště, kde mě komplet i s nosítkem ohodila před příjezdem k odletové hale… Ale zvládli jsme i toto a doma se pak rychle zotavila (vzali jsme jí radši k doktorovi a pomohli jsme tomu léky). Teď to píšu po 14 dnech a na dudlík si za celý den ani nevzpomene, tak jsem ráda, že jsme to netlačili a šli prostě cestou nejmenšího odporu, hodně jsme jí nechávali polehávat ve stínu a na houpačce a nakonec na to vzpomínáme v dobrém.

Takže na závěr, většina předsudků se o Kambodže vlastně splnila. Mají tam skvělé jídlo, ale dostanete z něj možná průjem. Jsou tam nádherné památky, a taky vedro a prach a příšerná doprava. Ale jsem tak ráda, že jsme to zažili na vlastní kůži, oči a všechno. Bylo to výborné cestování a už teď se těšíme na nějakou další destinaci 🙂

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *