Tak a je tu ráno našeho velkého přesunu a zrovna dneska ráno jsem chytila onen slavný kambodžský průjem. Takže místo “v klidu vstaneme, já pobalím, ty skočíš pro kafíčko, pohoda jazz” jsem běhala dvakrát do minuty na záchod a Jirka běhal a balil co mu přišlo pod ruku. Alespoň, že holky už nezvracely. Eli si četl Hraničářova učně a celá zvracecí a průjmová situace se mu jednoduše vyhnula 😀

Když už to vážně nešlo odložit, hrdinně jsem vylezla ze záchodu a úsporným krokem jsme zamířili k tuktuku. Nicméně, musím říct, cesta proběhla bez komplikací k veliké úlevě všech. Autobusové nádraží v nás sice vyvolávalo jisté sporné pocity, dokonce i sedačky v autobusu, ale lístky šly objednat online hodně dopředu, zákaznické podpora fungovala luxusně, mohli jsme změnit i osobu, když nakonec jel Jirka místo dědy, a celkově tento způsob dopravy, když máte čas, můžu doporučit (autobusy Giant Ibis). Po šesti hodinách a dvou krátkých zastávkách jsme dorazili do hlavního města. To byl masakr! Takový provoz jsme nezažili nikde a zažít znovu ani nechceme. Doporučujeme toto město jako ideální destinaci, pokud trpíte záchvaty zlosti a hněvu při průjezdu pražskou magistrálou. Pronajměte si zde auto a naordinujte si tři dny řízení. Vrátíte se a budete se usmívat jak sluníčka i na ty řidiče, co hází myšky 😀 (obdobně jsou doporučeníhodné kuala lumpurské nadjezdy pro toho, komu přijde Barrandovskej most nepřehlednej 😀 )

Ubytovaní jsme byli v příjemném malém hotýlku, který si nás získal uvítacím drinkem a velice příjemnými majiteli. Hned vedle nicméně něco stavěli, a tak se k relaxaci u bazénu ozývala i sbíječka. Ale hudba to do jisté míry vynahradila. Jídlo bylo drahé, ale s tím se už nedalo nic dělat, to tam bylo drahé všude, a s našimi zažívacími obtížemi jsme se rozhodli nepokoušet štěstí někdě na trzích. První den po příjezdu jsme se tedy jen ubytovali a užili si bazén (měnil barvu)!

Další den jsme měli na prohlídku města. Naše cílevědomé plány se po chvíli přemýšlení smrštily na královský palác, ta cesta přece jen byla poměrně náročná a druhý den nás čekala podobně dlouhá cesta nanovo, a navíc Jirku začaly trápit dutiny a úporná bolest hlavy, později s horečkou. Nakonec děti se mnou byly dopoledne u bazénu a odpoledne jsme všichni vyrazili aspoň na ten královský palác. Je to největší pamětihodnost zřejmě v Phnom Penhu, a když nás nabral tuktukář, došlo nám, jak moc nás obral ten včerejší (cesta k paláci stála 3 dolary, kdežto stejně daleká cesta k nádraží den předtím 10 dolarů…zkušenost zlatem vyvážená). Zaplatili jsme vstupné a sami jsme si prošli a prohlédli palác, od Trůního sálu (nesmělo se chodit dovnitř ani fotit) po Pavilon Smaragdového Buddhy a spoustu menších staveb. Děti pak zaujaly i postroje na slony.

Pak jsme se podívali k řece Mekongu, ve které se k našemu údivu někdo koupal. Řeka byla hnědá, plná odpadků a nevabného zápachu, a nás tedy ke koupání rozhodně nelákala. Tak jsme šli zase zpátky kolem paláce, odmítli jsme všechny tuktukáře lačnící po našich dolarech a zalezli na dětské hřiště, k značné úlevě našich malých cestovatelů. Večer už jen na chvíli do bazénu, dát si pizzu a sbalit kufry. Zítra jedeme k moři!

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *