A je tady chrám, na který čekám celou dobu! Místo, kde narazíte skoro na tolik instragramových uživatelů, jako na Bali 😀 (poznámka pro babičku, tetičku, a podobně : instragram je sociální síť, kam může člověk nahrát fotku a ostatní ji vidí a komentují. Než někam jedeme, někdy se podívám na fotky z těch míst. Nutno říct, že ne vždy odpovídají realitě 😀 )

Důvod, proč jsem se sem nejvíc těšila, jsou stromy. Tenhle menší chrám je totiž polorozbořený a prorostlý mohutnými nádhernými a starými stromy. Ty stromy jsou chráněné a dokonce je tam mapka, kde se člověk může orientovat právě tak, aby viděl co nejvíc těch stromů. Je to asi nejmagičtější místo v celém kompleksu, alespoň pro mě, protože se tam snoubí kameny a chrám s živými bytostmi, se stromy, a to, jak se ty stromy těm kamenům přizpůsobily, ale mnohdy je i nadzvedly nebo rozbořily, je prostě úchvatné.

Po prohlídce chrámu Ta Prohm jsme šli ještě k vodní nádrži. Bohužel, jak dva dny předtím jsme s tm problém neměli, tady to najednou bylo : odpadky a žebrající děti. Samozřejmě před cedulí, co říkala “nedávejte peníze nebo jídlo makakům a dětem” (není to přesný přepis, ale sdělení je jasné. Makakové pak nejedí v džungli, ale číhají na batohy turistů, a děti nejsou ve škole, ale žebrají). Doporučuju všem, co takhle někam jedou, aby si přečetli pravidla pro tu oblast. My to věděli předem, a tak jsme si nic nekoupili.

Jinak je to také místo, kde jsme ztratili Jirkův klobouk, který půjčil Anežce, která dva dvy předtím ztratila svůj klobouk. Pak jsem jí ho půjčila já a stále ho máme, klobouková kletba byla zrušena. Zato na náš přišla jiná “kletba”. Když jsme šli na pozdní oběd, zkusili jsme nějaké novinky v naší oblíbené restauraci Madam Moch. No, a na poslední jídlo jsme zvolili jinou restauraci, Try Me, byla hned naproti. Anežka už cestou říkala, že jí bolí trochu bříško. No a Bětka nic neříkala, zato jakmile mi přinesli jídlo mě celou pozvracela, a to přede všemi lidmi. No, tak jsem rychle dojedla, zatímco ji Jirka utěšoval, a honem na ubytování umýt vše, přeprat a vysprchovat. No a v noci zvracela pro změnu Anežka. Zítra nás čeká šestihodinová cesta autobusem do Phnom Penhu, hlavního města Kambodži, a tak mě zajímá, jak tohle dopadne.

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *