Druhý chrámový den je tady! Začali jsme úplně stějně jako den předtím, jen jsme už nemuseli jet pro lístky. A ani jsme nemuseli shánět tuktukáře, ten “náš” na nás totiž už čekal. Z předchozího dne jsme se poučili, že nemá smysl s dětmi chodit po chrámech déle než zhruba 4 hodiny. Nicméně jsem věděla, že Angkor Thom by měl být chrám, který je asi 4krát větší než Angkor Wat, kde jsme den předtím ty 4 hodiny strávili. No a tak jsem úplně neměla jasnou představu, jak to provedeme. Naštěstí ji měl náš pan tuktukář. Zavezl nás prvně k jedné z bran, ke které se šlo po mostě přes vodní příkop. A potom nás zase nabral do tuktuku, a vezl k hlavní části chrámu. Jemnuje se Bayon a charakteristické jsou “hlavy”, kameny vytesané do tvaru hlav, a koukají na všechny strany světa. Je ale docela dost rozbořený a úplně jiný než Angkor Wat, který je vlastně dost zachovalý.

Takže na jednu stranu to bylo mnohem dobrodružnější a občas jsme si přišli jak dobrodruzi, co prozkoumávají nějaku starou pevnost, ale na druhou stranu jsme ji měli taky prozkoumanou relativně brzy.

Zaujaly nás sochy lingamu a jóni, aneb penisu a vagíny a jejich spojení, což bylo symbolické, ale i tak poučné. Že se toho hinduisti tak nějak nebojí, to prostě v pohodě takhle vyobrazit. Kam se na ně my Evropani hrabeme s těmi fíkovými listy 😀

Taky to v nějakých místech velice intenzivně páchlo, a když jsme počtvrté prozkoumali Bětčinu plenku, došlo nám, že je to od netopýrů, kteří se uhnízdili ve věžích a čůrají a kadí dolů. Protože tedy přenášejí i různé nemoci, řekli jsme dětem, že tam fakt na nic nesahat, ale jinak nám to přišlo spíš úsměvné. A smradlavé.

Kromě Bayonu je v areálu, kde byl Angkor Thom, ještě spoustu více či méně rozbořených staveb. My neměli ambici vidět všechny. Tak jsme se nechali věst močovým měchýřem, a šli jsme postupně cestou k záchodu( je pekelně daleko), a to kolem zajímavého chrámu. Na vršek mohli jen dospělí (starší 12 let), ale naproti jsme objevili jinou stavbu, s tou první ji spojoval most, a nám se také líbila. S Jirkou jsme se vystřídali, jeden byl s dětmi a druhý si prošel stavbu. Jen při cestě zpátky z vysoké stavby jsem se trochu ztratila a musela jsem se vracet dírou ve zdi 😀 ještě že je ten chrám tak rozbořený…

Cestou k záchodům (já vím, není to tak poetické jak by mělo, ale bohužel, přízemní potřeby stále převyšují) jsme ještě šli po Leper King Terraces (terasy krále co měl lepru?) a po terasách slonů.

Večer chodil Eli jak tělo bez duše, a tak jsme šli na khmérskou specialitu… Burger King 😀 Holt cestování s dětmi má i své burgeří stránky (nutno říct, že Eli se velice rychle zotavil) 😀

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *