Původně jsem o Praze nechtěla psát. Píšu česky, a tak si nemyslím, že tenhle blog sledují cizinci, takže převážně to budou Češi a z většiny Pražáci. Ale píšeme to hlavně pro sebe, a tak jsem se nakonec rozhodla Praze jeden článek věnovat.

Bylo totiž zajímavé ji najednou vidět “jinak”, po tom, co jsme byli na několik měsíců v úplně jiné kultuře. Jak snadná je orientace v místě, kde člověk vyrostl. Jak hezké je vidět se s lidmi, které jsme v Malajsii vidět nemohli. A zajíavé je, že s některými z nich bychom se vůbec neviděli tak často, nebýt vědomí, že jsme na druhé straně světa. Zaroveň mě překvapil pocit, že i když já jsem zažila za ten půl rok spoustu věcí, Praha jako kdyby se nepohla. Samozřejmě to není pravda, ale takhle jsem to cítila. A příjemně mě překvapila setkání s přáteli, kdy to bylo, jako kdybychom se viděli naposledy včera a ne před půl rokem 🙂

Nejlepší byly samozřejmě naše rodiny, a jsme moc rádi, že nás ubytovali a střídali si nás a měli jsme se u nich skvěle, a jsme rádi, že naše děti mohly být co nejvíc s Míšou, s kamarády ze školy a i za vstřícnost samotné školy a paní učitelek. S Elim i Anežkou jsme pro jejich třídu udělali krátké povídání o Malajsii s fotkami a slíbili jsme jim, že za rok přijedeme s fotkami zase 🙂

A taky nám došlo jak moc nám chybí les, a tak si sem odkládáme pár fotek z nejlepších výletů 🙂 a taky jídlo, to jídlo bylo luxusní! Svíčková, kuře na paprice, houskové knedlíky, gulášek (jako) od maminky, který byl od maminky, kulajda….no prostě mňam 😀

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *