na letišti v Kuala Lumpur, natěšení domů 🙂

Tak a sbohem Asie (řekli jsme si v říjnu, a k blogu sedám po Vánocích, ehm) a letěli jsme na pět týdnů domů. Jediný cenově přijatelný let jsme našli přes společnost KLM, která letěla přes Amsterdam. Jediné mínus bylo 50 minut na přestup. Ale jeli jsme jen s batohy a tak jsem si myslela, že to dáme… a nedali 😀 Letadlo, kterým jsme letěli, totiž nabralo hodinové zpoždění už cestou z Jakarty do Kuala Lumpur. Sice to pak stáhli na půl hodiny, ale bohužel, za deset minut, co zbývalo po přistání do odletu, jsme se ani nedostali ven z našeho letadla, i když sprintovali jsme znamenitě.

Tak jsme to chvíli vydýchávali, a pak jsme zjistili, že máme tedy přebookovaný let na sedmou večer. Bylo půl sedmé ráno. No a tak jsme se převlíkli do podzimního, uložili většinu batohů do skříňky a já napsala kamarádce Janě, co v Amsterdamu žije, jestli nemá chuť se potkat. A ona chtěla! A tak jsme vyrazili do centra.

Amsterdam je úžasný, protože jsme byli z letiště v centru za asi deset minut. A tam chladnej evropskej vzduch, no my byli nadšení 😀 Ani jeden z nás předtím v Amsterdamu nebyl, a jak jsme přijeli po pár měsících z Asie, byli jsme Evropou úplně unešení. Zapadli jsme do první kavárny a dali si naprosto boží kafe, horkou čokoládu se šlehačkou a zákusky (ty nám totiž v Malajsii moc nechutnají). Anežka asi osmkrát opakovala, že jí to moc, fakt moc chutná 😀

Pak se s námi sešla Jana a prošli jsme v její příjemné společnosti centrum. Neměli jsme za cíl vidět všechno, spíš jsme se rádi prošli a viděli se s ní. Taky děti byly trochu unavené po noci v letadle, a my vlastně taky.

Pak nadešel zlatý hřeb výletu, a to návštěva muzea. Jirka s Bětkou to tedy oželeli, ale já s Janou, Elim a Ane jsme vyrazili. Rijksovo muzeum je obrovské a úžasné, a já byla příjemně překvapená, kolik věcí už Elimu dávalo smysl, hlavně díky tomu, že přečetl Biblické příběhy a Staré řecké báje a pověsti. Například se mu moc líbila hlava Jana Křtitele na talíři a sochy římských bohů. Tročku škoda bylo, že už bylo málo času do odletu, a taky už únava pomalu narůstala.

Takže původně nám sice zpozdění nebylo po chuti, zpětně jsme pak ale za náš krátký výlet po Amsterdamu byli moc rádi a Jani, jestli tohle čteš, tak fakt moc díky, bylo to skvělý Tě vidět! A třeba zas za rok, když tam zase zkejsnem 😀

v Evropě je nám přece jen dobře 😀

Na letišti jsme si dali večeři, použili jsme voucher od letecké společnosti jako kompenzaci za zpoždění, a při jezení burgeru Eliáš usnul tak úspěšně, že v zásadě spal až do Prahy 😀 Anežka usnula až při vzletu. A Bětka taky 😀 Doma nás na letišti už čekaly české nápisy, a hlavně naše babička s dědečkem! Taky jsme si museli začít dávat pozor na jazyk, tady v Malajsii česky komentujeme kde co a nikdo nám nerozumí a v Praze to pak vypadalo kapku nepatřičně 😀

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *