Poslední zastávka v naší cestě byla Cameronská vysočina. Je známá chladnějším klimatem, díky kterému je ideální na pěstování čaje a jahod. Může se tam jet dvěma cestami, jedna je bližší ke Kuala Lumpur, ale horší, strmější a s více serpentýnami, a druhá je o fous pohodlnější, a jede se tam právě z Ipohu, kde jsme byli. Já si teda představovala hroznou blátivou cestu, na které naše autíčko nebude mít šanci a měla bych někde sehnat terénní auto. Takhle divoké to nebylo, je to normální asfaltka, ale vzhledem k rozvinutému turismu a nedostatečné infrastruktuře (tato jedna jediná silnice) se po ní člověk šine krokem a není to zrovna skvělý zážitek.

My jsme čekali nádherné čajové plantáže, přírodu kam oko dohlédne a možná pár chatiček. Bylo to hodně naivní… jak jsme jeli ze severu, tak první, co nás uhodilo do očí, byly nekonečné lány skleníků a fóliovníků, ve kterých se pěstují jahody a květiny. Když jsme se s touto nevzhlednou realitou smířili, do jednoho takového centra jsme zavítali. Je to opravdu hodně pro turisty, ale našim dětem se to líbilo a nakoupili jsme asi deset balíčků jahod. Pět jsme na místě snědli jakožto oběd a další várka padla doma na jahody se šlehačkou, lívance s jahodami a podobné lahůdky.

Pak jsme se přesunuli na čajovou plantáž. Vybrali jsme si plantáž BOH, hlavního malajského výrobce čaje, která byla trochu stranou od hlavní silnice. Protože jsem měla bohužel ten den nějak namožené svaly na krku (ať žije klimatizace…), nebylo to úplně na dlouhé procházky, ale vyšlápli jsme alespoň na výhled, kde bylo opravdu božsky. Bohužel továrna na zpracování čaje měla zavřeno, a tak jsme byli my i děti ochuzeni o exkurzi. Tak třeba příště.

Pak jse se už jenom najedli a jeli domů. Výlet to byl na tři dny i s Ipohem, ale zážitků máme zase spoustu :-

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *