Po včerejší náročné cestě jsem se zařekla, že tentokrát přes Denpasar nepojedu ani omylem, a tak jsme hledali, co dělat na jižní cípu ostrova. Asi 15 minut autem od nás je pláž Nusa Dua, a tak jsme se vypravili tím směrem.

Zjistili jsme, že je tam celá jedna hlídaná oblast u pláže, kde se platí parkovné při vjezdu. Teda získáte lísteček, a při výjezdu ho zaplatíte. Nás to vyšlo na 10 000,- rupií, což je asi 16 korun. Takže v pohodě, a pak už můžete v celém areálu zaparkovat kdekoliv. My, protože bylo zrovna poledne a ohromné vedro, zapadli do Muzea Pacifických umění. Chtěla jsem tam spíš navečer, ale horko nás donutilo změnit plány, a udělali jsme dobře. V muzeu nikdo nebyl, ani noha, kromě paní, která prodávala lístky, a nás. Zato obrazy, sochy, zbraně, a všechno tam měli fantastické.

Každý sál se věnoval nějakému druhu umění a místu, my začali sálem malbami, které malovali malíři z Bali. Bylo tam víc než příhodné, že jsme se před cestou podívali na cestopis, díla totiž ukazovala výjevy z života Balijců, kterým bychom jinak nerozuměli. Nejvíc ztvárňovaný byl tanec, hlavně Barong a Legong (tudíž přesně ty dva tance, kderé jsme neviděli). Pak jsme porovnávali rozdíly mezi českými krajinami a balijskou krajinou (rýžová pole byla nejnápadnější), a nakonec si Eli našel zálibu v tom, že překládal názvy děl, jako “Tanečnice Legongu”.

Další sály byly věnované umění ostatních Indonéských ostrovů, a taky italských malířů, kteří na Bali přijeli a malovali zde. Nakonec jsme se zastavili u obrovského obrazu, který zobrazuje výjevy z Rámájany, u které byli dva draci, používaní při tanci Barong. Poslední místnost obsahovala zbraně používané hlavně domorodými kmeny na Bali, různé zboby z kostí a mušlí a pádla a loďky a mnoho dalšího. I když se může zdát, že takovýhle výlet s dětmi nemá smysl, myslím, že Eli i Ane si z toho dost odnesli. I když plně docenit to asi ještě nedokážou, je zajímavé vidět, jak se liší umění ve světě.

No a po muzeu už následovala prostě skvělá flákačka u bazénu! Moře tu má veliké vlny, na koupání to tudíž není. Ale zato hned u pláže byla otevřená restaurace s velikým bazénem, skvělou pizzou, výborným kafem, no prostě byli jsme tam až do večera. Eli se zúčastnil se dvěma dalšími kluky bitky o nafukovací labuť, skákali s Anežkou do plovoucích vaků, a já mučila příbuzné a kamarády fotkami. No byla to paráda (a vyšlo nás to přitom na necelých 600,- korun).

A na závěr dne jsme se prošli k výběžku do moře, na kterém je chrám Pura Bukit Dharma Nusa Dua. Je naproti místu zvaném Waterbom, kde se koná světelný festival. Tady to bylo ale úplně magické. Z chrámu (kam směli jen věřící) jsme slyšeli zvony a cítili vonné tyčinky, k chrámu i z nějk chodili lidé s obětinami, a celý výběžek jako by měl nějakou tajemnou moc. Dívali jsme se za zvuků zvonů na moře nad útesem a mysleli na Jirku v Kuala Lumpur, na naše rodiny v Čechách, kamarády a známé doma i ve světě…

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *