Dneska měl Eliáš druhou hodinu surfu na pláži Balangan pod vedením Martina. Tentokrát v mnohem příznivější čas (ta úterní lekce byla v osm ráno), takže jsme na desátou v poklidu dojeli k pláži. Děti už běžely napřed, Bětka se nesla v nosítku a za chvíli už byl Martin s Elim ve vodě. My s holkama zatím objednaly palačinky, načež si pro jídlo dosurfoval Eli až přímo na pláž 😀 Do vody šel tentokrát i Kuba, Martinův kamarád s GoPro kamerou, a obětavě Eliho nafilmoval, následně to sestříhal, a vyšlo z toho úžasné video:

Eliho video ze surfu od Kuby, moc děkujeme!

Když Eli dojezdil, dal nám Martin tip na kavárnu kousek dál, která má bazén. Takže program na odpoledne byl jasný, plácli jsme se tam, já objednala kafe a ledové čaje a děti zapluly do bazénu. Musím říct, že tyhlety kavárny s bazénem jsem pak viděla ještě několikrát, a je to úplně skvělý, moc jsem si to oblíbila!

Zdrželi jsme se tam až do večera a pak jsme vyrazili ještě jednou na chrám Uluwatu. Většina lidí jezdí na Uluwatu za soumraku, aby měli krásné fotky chrámu se zapadajícím sluncem. Já se snažím “instagramové turistice” vyhnout, jenže když jsem tu byla naposledy, zjistila jsem, že večer se tu koná tanec Kecak. A já ho chtěla vidět, a nechtěla jsem čekat tři hodiny. A tak jsme přijeli teď. Ovázali jsme se sarongy, vyfotili jsme si Uluwatu za soumraku (ano, i na instagram jsem si tu fotku dala 😀 ) a probojovali jsme se k lístkům na tanec.

Upřímně jsem z toho byla trošku rozpačitá, byla to první podobná akce, kde jsem byla is Bětkou, a nevěděla jsem, jestli se nebude bát a vydrží celou dobu v klidu. Zvlášť když se zaplnily tribuny až k prasknutí, lidé seděli i na zemi… ale nakonec to zvládla skvěle a ostatní děti taky. Anežka se nebála a Eli seděl o řadu výš a jeden pán mu vysvětloval, co se právě děje. Program jsme dostali předtím vytištěný a tak jsem jim stručný děj přečetla ještě předtím, než představení začalo.

Tanec začal chvíli před šestou, kdy slunce zapadalo, a končil kolem sedmé, kdy už byla docela tma. Doprostřed kruhu přinesli velká svícen s pěti zapálenými svíčkami, a každé dějství jedna zhasla. Tento tanec je doprovázený sborem 70 mužů, a čte se Kečak. Muži zpívají a vydávají zvuky keča-keča-keča, proto asi ten název. Byli do půl těla nazí a domorodě oblečení a pomalovaní, zpívali hrdelními hlasy, staří i mladí, vždy jeden předzpívával nebo do toho něco vložil, a ten zpěv byl tedy nádherný. Jsem ráda, že to mohly děti vidět. Kecak má kořeny ve starém rituálním tanci Sanghyangu, neboli tanci Transu, kdy se zpěváci uvedli do transu a komunikovali s bohy a předky.

Do toho tanečnice a tanečníci v bohatě zdobených kostýmech předváděli výjevy z Rámajány. A to následující :

  1. Ráma a Síta vidí zlatého jelena. Síta žádá Rámu, aby ho pro ni ulovil, a on ji nechá v opatrování Lakšmanovi. Když je ale slyšet volání o pomoc, jde Lakšmana na Sítino naléhání pomoct Rámovi a Síta je samotná (Síta, Lakšmana, Ráma i Zlatý jelen byly postavy ztvárnění ženami, k mému překvapení)
  2. Síta je samotná a přijde za ní Rávana, démon, který ji chce polapit a oženit se s ní. Když se mu po nepodaří, převlékne se za žíznivého starého světce. Sítě se ho zželí a podá mu sklenici vody. On toho využije a odtáhne ji pryč. Její volání o pomoc slyší Garuda, bůh-orel. Snaží se Sítě pomoci, ale Rávana mu poraní křídla.
  3. Ráma a Lakšmana jsou ztraceni v Ayódském lese, když se Ráma dozví o nosu své ženy Síty. Přidá se k nim opičí král Hanumán (bílá opice). Nabídne Rámovi pomoc a vydá se za Sítou s Rámovým prstenem. (Hanumán se i choval jako opice. Koukal lidem pod sarongy, škrábal se na hlavě, škrábal ostatní na hlavě, skákal po bráně na jeviště. Dokonce zapózoval na pár selfií s diváky a celkově to byla nejzábavnější postava. Máte-li s sebou děti, co o seznámení s bílou opicí nestojí, doporučuji sedět kousek dál, nám se toto potěšení naštěstí vyhnulo, ale spoustu dětí začalo plakat, je přeci jen trochu děsivý).
  4. Spolu s Trijatou, neteří Rávany, pláče Síta v Rávanově paláci nad svým osudem, když přijde Hanumán a podá ji Rámův prsten. Ona po něm pošle sponku do vlasů, jako vzkaz, že čeká na zachránění a že je Rámovi stále věrná. Hanumána ale na odchodu uvězní tři služebníci Rávany, spoutají ho a zapálí. On ale díky svým nadpřirozeným schopnostem přežije. (Tady když tuto scénu chystali, bála jsem se, aby se děti moc nebály. Naštěstí sice použili pravý oheň, ale nezapálili přímo Hanumána, ale kruh ze slámy okolo něj. Nicméně všechna čest, všechen oheň zašlapal a udusil Hanumán bosýma nohama)

Tím představení skončilo, a nás čekalo vyparkování a odjezd z Uluwatu spolu s tisícovkou dalších lidí. Ale naštěstí to bylo bez problému. A zážitek máme znamenitý!

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *