Dnešní cíl byl chrám zbudovaný kolem pramene vody, který vyvěrá přímo ze země v tom místě. Jmenuje se Pura Tirta Empul, což znamaná Studánka léčivé (svaté) vody. Je tam vybudovaný systém kašen, a bazénků, ve kterých se dá provést vodní očistný rituál.

Místo bylo asi 2,5 hodiny od nás, a dorazili jsme tam kolem jedné hodiny odpoledne. Zaplatili jsme vstupné, dostali vypůjčený sarong, vyfotili jsme si strom s plody, které vypadaly jako pomela velikosti melounů (netuším, co to je za strom, jestli někdo ano, neváhejte komentovat prosím). Pak jsme se trošku prošli po celém kompleksu a začetli jsme se do pravidel pro absolvování rituálu. Do vody nesmíte s oním vypůjčeným sarongem, musíte mít jiný, koupací sarong (kde ho sehnat?). Nemáte do vody ani chrámu chodit s menstruací. Je dobré si zjistit předem symboliku a pochopit rituál a vše okolo než to absolvujete (hm, to dává smysl, ale jak to mám zjistit?). Osobní věci si zamkněte a při rituálu nefoťte (odhadem každý toto porušoval, my to nicméně dodrželi. Nejen kvůli respektu, ale taky protože nemám 4 ruce 😀 ). Jelikož se mi hlavou honily všechny otázky, co jsem napsala do závorek, přitočil se ke mně průvodce a nabídl mi své služby. Došlo mi, že to bude asi za poplatek, ale doporučuji toho využít, pokud chcete rituál absolvovat. Jinak to moc nedává smysl. Průvodce nám tedy ukázal šatnu, půjčovnu sarongů, a po asi 25 minutách jsme byli konečně všichni převlečení, já v koupacím sarongu a děti v plavkách (a modlila jsem se, aby se Bětce nechtělo na velkou v té posvátné vodě). Šli jsme tedy ke kašnám, a on mi vysvětlil, že z první se nepije, ta je jen na obřady (všichni, kdo neprošli přes průvodce, vesele pili ze všech kašen). K dalším deseti kašnám vždy člověk přijde, poprosí o očištění, třikrát se napije, třikrát si umyje obličej a nakonec strčí hlavu pod kašnu. Toto je na očištění od hříchů typu závist nebo hněv, zloba a tak. Z dalších dvou se nepije, ty jsou na pohřební obřady. Poslední kašna v tomto bazénku je na pochopení či odehnání zlých snů. Pak se jde do druhého bazénku, kde jsou dvě kašny, které slouží k očištění a odpuštění, pokud jsme někdy nedodrželi slib, který jsme třeba někomu dali. A pak už se jde k poslední kašně (je jich tam šest, ale pije se jen z první), která je na celkové očištění a uzdravení. Před rituálem se ještě nabídne květinová oběť bohům, člověk se má pomodlit v rámci svého náboženství a zapálit dvě vonné tyčinky.

Takhle jsem to přeložila dětem a šli jsme na věc. Bohužel vody bylo v bazénku přesně tolik, kolik měří Anežka, a Alžbětce tam byla zima. Díky dudlíku teda neplakala, ale držela se mě křečovitě, a Anežka se buď vozila Elimu na zádech, nebo se mně držela z druhé strany. Takže si možná umíte představit, jak probíhal rituál, s brýlemi na hlavě a ověšená dvěma holčičkami 😀 Ale absolvovali jsme ho celý, dali nějaké penízky průvodci, osušili se, a shledali, že to celé nám trvalo dobré tři hodiny. Nebyl tedy už moc čas jezdit ještě na nějaké jiné místo.

Nicméně když jsem nastupovala do auta, odchytil mě správce parkoviště a ptal se, kam jedeme. Spolkla jsem “do toho vám nic není” a řekla jsem mu, že se možná podíváme na rýžové terasy Tegalalang. On mi řekl, že mi to nedoporučuje, protože jsou zrovna posekané, ale dobré místo je jen sedm minut odsud, kávová plantáž, kde nám udělají prohlídku a ochutnávku zdarma. A protože Anežka už dřív chtěla vědět, jak se přesně vyrábí káva, dala jsem na jeho slova a vyrazili jsme.

To místo se jmenuje Ulundesa, Coffee and Tea shop. Podobných obchůdků je na Bali spousta, v Indonésii se totiž praží káva Kopi Luwak, nejdražší káva na světě. Kopi Luwak je název, který vzniká spojením slova “kopi”, což je malajsky i indonésky káva, a “luwak”, což je místní název pro oviječe skvrnitého, což je cibetkovité, lasičce podobné zvířátko. Toto zvířátko žere slupky z bobulí kávovníku, a zažívacím traktem mu pak projdou kávová zrna (nerozmělněná). Tato zrna lidé sbírají, propláchnout teplou vodou, usuší, upraží, rozemelou, a prodávají. Káva, která cibetce projde střevy, má méně kofeinu, ale silnější aroma. Naše děti si zkusily pražit kávu, čichaly k ní, i i ji rozmělňovaly.

Viděli jsme růst zázvor, turmeric, kávovník i veliké kakaové boby, které děti i ochutnaly. Nakonec jsme dostali ochutnávku všech jejich káv (vanilkovou, kokosovou, zázvorovou,…) a čajů (ze slupek mangosteenu, z lemongrass, z kořenu turmericu, zázvorový). Koupili jsme si pak domů dva čaje a jedno malé balení kopi luwak. Poté, co jsme jej doma ochutnali, se musíme přiznat, že po 3 lžičkách cukru a půl hrníčku mléka bylo výborné 😀 A jak řekly děti “Takže vy jste pili bobky?”. Ano, asi už je to tak.

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *