A jsou před námi poslední dva dny (jeden den jsme ještě strávili pořádným dospáním a následnou hodinou surfu, pak u bazénu v kavárně a domů, takže žádná velká akce), takže jsem se rozhodla zkusit stihnout ty největší poklady, než odjedeme, protože konec konců, možná tu už nikdy nebudeme. A tak vláčím děti opět 3 hodiny k chrámu, naštěstí jsou s tím v pohodě, dokonce vykazují známky spokojenosti (pojistila jsem to oběděm v Burger kingu po cestě).

První cíl je chrám Pura Besakih, říká se mu taky Mateřský chrám a leží na úbočí hory Agung. Agung je aktivní sopka a nejvyšší hora Bali, ale většinou byla v mracích. Měl by odtamtud být také krásný výhled a hezkého dne. My tady máme na počasí stěstí, až na jeden den je nádherně, a tak nic nebrání v cestě.

Cesta je bez problémů (silnice je samozřejmě úzká a ne v kondici, ale už jsem si zvykla), zaparkovat se dá v kompleksu chrámu. Dál jsme pokračovali k hlavní bráně, kde jsme zaplatili tučnější vstupné, než jsem zvyklá, a potkali skupinu Čechů z Rakovníku. Už si nepamatuju teda, kolik to bylo, ale vím, že jsem si říkala “vydřiduši” :-D. No, v ceně vstupenky byl průdovce, kterému bylo stejně potřeba dát peníze navíc, a svezení motorkou až k hlavní bráně (asi 900 metrů). Anežka seděla přímo za řidítkama a tohle byla prý nejlepší část dne 😀

Jedna věc, která mě na tomhle chrámu štvala, je, jak na nás všude číhali prodavači. Například jedna paní mi vrazila do ruky obětní květiny a vonné svíčky dřív, než jsem stihla slézt z motorky, a já si to v domnění, že je to součást vstupenky, vzala. Než jsme se s paní domluvily, že vlastně za to chce peníze, už měly své balíčky i děti, co slezly z motorky za mnou. Nakonec ě to stálo 100 000 rupií a u vchodu se na mě vrhla jedna holčička s pohledy, a když ostatní viděli, že jsem si je koupila, stála přede mnou hned druhá také s pohledy. Tu jsem po čtvrtém “Nechci, děkuji, už máme” musela jemně poposunout, jinak by mi pořád stála v cestě. Ale máme pohledy, takže se Anežciny kamarádky a Eliho kamarádi dočkají pohledu (pokud najdeme poštu). Dokonce tam pak byla paní, jak jinak než s pohledy, která uměla česky alespoň “mám pohledy”. U jiných chrámů se mi tohle nestalo, ale asi je tenhle hodně navštěvovaný.

Hlavní chrám je vlastně spojení asi tří chrámů. Je tam spoustu lidí, nejen turistů, ale hinduistů z celé Indonésie a zřejmě i z Filipín. Po obřadu, který se v chrámu provádí, si mohou lidé odnést domů v nádobě “svatou vodu”, a použít ji třeba při pohřbu blízkých. Dostali jsme poměrně podrobný výklad o chrámu, a potom jsme se v jedné svatyni, která je určená pro lidi ze všech vyznání, mohli pomodlit. Pro mě to bylo zajímavé, protože nám průdovce vysvětloval, k čemu slouží ty květiny, a tak jsme do toho víc pronikli. Na Bali je duchovní život součást každého dne, ráno i večer, a i v průběhu dne, jsme viděli ženy, které na hlavě nesou květinové dary, vodu a vonné tyčinky, a pak je dávají před vchod do domu, na oltář, ke křižovatce, prostě skoro všude. Večer se shromažďovali lidé u svatyní nebo na ulicích a účastnili se bohoslužeb. Lidé chodí běžně tradičně oblečení a tančí tradiční tance (jeden z nich na péodiu ve vesničce, kde jsme bydleli). Byl to hodně veliký kontrast k naší “západní” civilizaci. Chci tím říct, že jak to bylo všude okolo nás, přišlo mi dobré se o tom dozvědět víc.

Prvně se květinový talířek položí na trávu před vás (já měla napravo pro Jirku, který tam nebyl, a nalevo pro sebe). Pak se doprostřed do trávy zapíchnou dvě vonné tyčinky. Kleknete si, a vezmete prvně něco, co vypadá jako sežmoulaná tráva, a voní jako jarní cibulka. Promnete to v dlaních a odložíte. Pak vezmete do ruky bílou květinu, která symbolizuje čistotu a klid mysli (a buď Višnua nebo Brahmu, bohužel jsem si to nezapamatovala). Třikrát jí obkroužíte vonné tyčinky, pak si ten květ dáte mezi ukazováčky, ruce sepnete a přiblížíte k čelu. Potom květinu zastrčíte za pravé ucho. To samé se opakuje s červenou květinou, symbolem vnitřní síly a ohně, a boha Šivy. Pak si vezmete tři květiny různých barev a opakujete s nimi to samé (symbolika buď Brahma nebo Višnu, bohužel stále netuším). Poté přijde kněz (v našem případě kněžka), a pokropí vás svěcenou vodou, a nějakou i vypijete. Pak sníte trochu zpola uvařené rýže a nějakou si dáte na čelo do oblasti třetího oka. A pak je dobré darovat chrámu nějaké peníze. Odcházíte tudíž lehší o nějaké rupie, ovonění tyčinkami, s květinami za ušima a s rýží a čele 🙂

Dolů k autu jsme o už došli pěšky, po cestě jsem koupili banány, a přejeli jsme k chrámu Tirta Gangga. Tirta Gangga je vodní palác, je v něm tedy spousta kašen, v jednom bazénku se děti koupaly (a v menším je matky šampónovaly), pár rezivých houpaček (jedna se pod námi rozpadla), ale nejzajímavější je veliká, nicméně asi ne hluboká, nádrž s nášlapnými kameny. Děti so tu užívaly přeskakování, a já trpěla, protože je to oblíbené místo milovnic instagramu, a tak jsem musela čekat děsnou dobu, než si nějaká dívka upraví na nějvětším šlapáku šaty a vlasy, a její kamarádka ji vyfotí…a pak jiná dívka, pak jiná, a pak jsem toho už měla dost a jeli jsme domů 🙂 ale i přes to je Tirta Gangga, vodní chrám v mlžném oparu, nádherný.

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *