Jelikož to byl náš poslední den před odjezdem, vyburcovali jsme se po pár klidnějších dnech zase k činnosti 🙂

Začali jsme návštěvou chrámu Wat Phra Thong, který je známý tím, že je tam pouze zlatá hlava Buddhy. Pouze píšu proto, že normálně je ve všech chrámech napsáno, že Buddhova hlava se nemá používat k modlení ani dekoraci, že se pro tyto účely mají kupovat případně celé sošky Buddhy (a postavit je na vyvýšené místo). A tady je najednou pouze hlava a přímo na zemi.

Děti opět vylezly na jekousi zvonici, nicméně protože se za nimi úspěšně sápala Bětka, urychleně jsem všechny zas naskládala do auta. Přejeli jsme jen kousek k vodopádu Ton Sai. Museli jsme zaplatit 200 bahtů za vstup do parku, a pak od parkoviště jsme se vydali vzhůru k vodopádu. Možná jsme si mohli vzít plavky a vykoupat se v nádrži, ale přiznám se, nevěděla jsem, co tam plave nebo neplave a nechtěla jsem to se třemi dětmi ani zjišťovat.

Od vodopádu Ton Sai jsme jeli hned zas k dalšímu vodopádu, tentokrát vodopádu Kathu. Cestou jsme tedy už mysleli na zítřejší odjezd a dočerpali zásoby jídla a benzínu. A tady u toho vodopádu to bylo o dost zajímavější, nahoru vedlo vážně hodně schodů. Ale Eliáš objevil na schodech červené kraby a celou dobu jsme je pozorovali. Cesta úplně nahoru byla pravděpodobně dříve upravenější, teď tam byly i popadané stromy.

A nakonec místo vodopádu takový malinký potůček 🙂 asi jsme měli přijít v děšťové sezóně.
O kousek níž to už alespoň trochu vypadalo jako vodopád, tak jsme k němu hned nalezli. Ale přiznám se, že výlety do džungle jsou nějak namáhavé, byla jsem dole úplně vyřízená. Tak jsem nám zaplatila jeden kokos na občerstvení a jeli jsme na pláž Karon.

Děti se chvilku vykoupaly, já se alespoň s Bětkou v náručí namočila. A pak jsme stavěli hrad a Anežka si zakopala nohy, že tam má “ploutve”. Na téhle pláži bylo i hřiště, nicméně když jsem se bavila s jednou paní z Indie, Alžbětka za mými zády spadla na nos z tobogánu a rovnou se jí spustila krev z nosu (metál za maminkování asi nedostanu). Tak jsem vyhlásila ústup k autu. No a v autě se spustila krev z nosu i Anežce, asi to teplo…

Nakonec jsme šli ještě naposledy na trh. Teď jen pro ty, kteří mají někdy na jazyku “jaké je cestovat se třemi dětmi samotná” : většinou skvělé. Ale jsou situace, kdy řešíte během chvilky nevolnost jednoho dítěte, zatímco druhé rozlije mléčný koktejl všude po stole, a nemůžete odejít pryč, protože se vám griluje večeře. Toliko ve zkratce naše poslední navštěva trhu. Musím ale říct, že Thajci jsou velice milí lidé, nikomu nastalá situace nevadila, naopak byli velice ochotní a nápomocní.

A ráno už stačilo sbalit a vyrazit. Odjížděli jsme od recepce v 8:30 ráno, a stavěli jsme u Krabi na jídlo, pak ještě dvakrát do hranic kvůli záchodu a benzínu, a kolem 15:30 jsme byli na hranicích. Tam jsem se trochu spletla, a když jsem prošla imigračním, odevzdala papíry k autu, podepsala formulář a všem odpověděla, že na Phuketu bylo krásně, čekala mě ještě dlooouhá fronta. A na jejím konci jsem se dozvěděla, že se tamtudy jede do Thajska! Ale naštěstí se nade mnou slitovali, vojáci uvolnili jeden zátaras a vysílačkami si mě posouvali až k Malajsii, kterou jsem prostě nějak minula, no 😀

A pak už bylo slyšet moje úlevné vydechnutí po najetí na malajskou dálnici. Na benzínce brali kartu, krásně čisté záchody a dokonce kafe! Postupně za odbočkou na Langkawi usnula Bětka (poté, co jsme zjistili, že se umí odpoutat a otevřít dveře, uff), a děti hrály na tabletech k jejich veliké spokojenosti až ke Kuala Lumpur. Kousek před Kuala Lumpur už usnuli všichni a já to dojela, a ve 22:30 jsem byla doma.
Výlet to byl skvělej! Přístě to bude chtít asi jednu zastávku s přespáním na půl cesty, přeci jenom. Ale zážitků máme spousta. A v pátek letíme tentokrát všichni na Langkawi, tak zas napíšeme 🙂

P.S. a sakumprásk i s benzínem, jídlem, pojištěním a jídlem a všemi vstupy nás to všechny vyšlo na 9 000,- korun!