Včerejšek jsme proflákali. Když jsme konečně všechno sbalili na výlet, Bětka spadla čelem na beton, a tak jsme ji doma ošetřili a uspali. A uspali jsme i sebe, takže když jsem se v půl třetí vzbudila, bylo už pozdě se snažit o nějaký větší výlet. Došli jsme tedy akorát sehnat oběd, zmrzlinu, no prostě to byl takový opravdový dovolenkový den, kdy děti hrály na tabletech tak dlouho, až je vybily.

Zato ten další, poslední den, jsme si rozhodli užít. Vyrazili jsme opět na vodopád Sedmi studní, vodopády nám totiž naprosto učarovaly, hlavně v kombinaci s mořem s medúzami. Tentokrát jsme šli ale až nahoru k nejvyšší studni, tedy k tomu místu, které jsme viděli z lanovky.

Schodů tam tedy bylo požehnaně, ale nahoře bylo krásně. Anežka se klouzala z jezírka do jezírka jak po klouzačce a Eli se potápěl v hlubších jezírkách a sjížděl do nich přímo z kamenů (předtím jsme prozkoumali, jestli je to bezpečné). Užívali jsme si až do chvíle, kdy chlapec z jiné rodiny zařval a rodiče by vytahovali cosi černého z nohy. Dovtípila jsem se že to byla pijavice a pak jsme v rekordním čase asi 10 sekund došli ke shodě, že všichni chceme na dolní vodopád kde pijavice nejsou (není tam tak stojatá voda)

Dole si Eli vylezl na vysoký kámen a pak se potápěl v dolním jezírku, Jirka házel žabky do vody, Bětka hledala kamínky, Anežka skákala po kamíncích a já jí pletla copy do srdíčka, no prostě každý se zabavil.

Odpoledne jsme se pak už jen šli projít na pláž, Anežka hrála fotbal s nějakým pánem, a my se konečně koupali v čistém moři bez žahavců.

Když jsme se za tmy vraceli domů, Eli trval na přenesení obří vyplavené medúzy do vody. Po značném úsilí a použití síťovky a písku se to nakonec podařilo a medúza odplavala, a my pak ve sprchovém koutě čistili síťovku od žahavých chapadel…

Další den jsme už jen vrátili auto a Anežka s Elim nás odbavili u přepážky. Tímto končí naše dovolená na Langkawi, následovat bude za týden Penang!

P.S. večerní lovení švábů bylo občas vtipné. Zjistili jsme, že k nám lezou hlavně večer koupelnou, asi jak se začalo někde svítit (jsou světloplaší). Časem jsme večer v koupelně svítili a nelezlo jich tolik. Ale když jsme chytili konečně jednoho do kelímku, přilezl jeho kámoš a já se tak vyděsila, že jsem omylem vypustila z kelímku toho prvního. Další dvě hodiny jsme ho hledali za peprných nadávek a musím se přiznat, že jsem měla naprostou švábí paniku, které jsme se museli smát, při pomyšlení kolik švábů ještě v Asii potkáme, a ne vždycky bude Jirka k mání aby je odlovil a zabil 😀