Ráno jsme se probudili do deště, což určilo směr našeho výletu. Protože naše ubytovací zařízení neposkytuje snídaně a nemáme ledničku na pokoji, ráno na snídaně chodíme. Tentokrát tedy k dětské radosti do McDonald´s, a pak jsme šli hned vedle do Podmořského světa.


Vstupné nás stálo 46 za dospělého a 36 za dítě, Bětuška neplatila. Já si původně myslela, že je to tak trochu zbytečný výlet, protože podmořský svět máme i v Praze. Ale je fakt, že s úplně jinými zvířaty 😀 Například jsme šli tunelem, kde nam námi plavali tučňáci, viděli jsme krokodýlí želvu (Alligator Snapping Turtle), murénu, rejnoka, skelet krabů, a pak i obřího mořského kraba, sbírku nejrůznějších mušlí a škeblí, nádherné medúzy, a obrovskou prehistorickou rybu, nebo tak alespoň vypadala. Nakonec jsme objevili v jednom koutě i schoulenou chobotnici.


Největší atrakce pro Eliáška byl asi Typhoon Pavillion, což je místo, kde je možné zažít simulaci tajfunu. Zaplatili jsme dalších 30 ringgitů, já se spící Bětkou zůstala venku, ostatní navlékli pláštěnku, a zmizeli vevnitř. Pak se odtamtuď ozývaly různé zvuky, a nakonec vyšli ven, Eli nadšený, Anežka uplakaná, a všichni mokří. Tajfun prý zažít naživo nechtějí 😀


Po tomto podmořském výletě jsme zamířili do města Kuah. Musím říct, že je tu vše opuštěnější asi než obvykle, asi kvůli Ramadánu. Nakonec jsem ráda, že jsme ubytovaní blízko Pantai Chenang, tam je nejvíc obchodů a restaurací a vůbec.


Nicméně zaparkovali jsme na parkovišti, došli si na oběd a vyrazili jsme na Eagle Square, takže náměstí Orla. Symbolem Langkawi je totiž Červenohnědý orel (a odtaď i název Langkawi : helang je orel a kawi je červenohnědý). Naprosto turisticky jsme se vyfotili u sochy orla, a šli jsme pak parkem k hřišti (úplně úžasné obrovské hřiště, s malými dětmi rozhodně doporučuji). Dokonce jsme tam viděli nějaké ještěry, rozměrem agama, vzezřením varan, a vždycky to zalezlo do děr. Potíž bylo jen, jak to pojmenovat pro Bětku, očividně to nebylo ani “mňau”, ani “haf”. Nakonec si milý ještěrkovaran vysloužil obecné “uhá”, čímž zatím Bětka označuje všechna ta zvířata, která nejsou kočkami, psy ani ptáčky 😀

Po bohužel poměrně krátké době na hřišti děti vyhmátly nevýhodu hřiště, totiž nebyly tam toalety, a tak opět ústup k McDonaldu. Na cestě zpátky k autu jsme si všimli, že nám za stěračem přistála pokuta. Je ale celá v malajštině, tak ji i s požadovanými třiceti ringgity prostě na letišti odevzdáme pánovi, od kterého to auto máme půjčené, a snad to bude v pořádku (jinak nebyla tam ani závora, ani parkovací automat, ani žádný kasírující chlapík, a i tak nám ta pokuta přistála).


Večer jsme tedy byli nemile překvapení množstvím mravenců, kteří nám pochodovali po pokoji. Dáváme tedy všechno jídlo na ramínka, a zatím se tato metoda osvědčila. A ještě nemileji jsme byli překvapení švábem, který si hověl na záchodové štětce. Praho, stýská se nám!

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *