Na první rodinnou dovolenou jsme se rozhodli jet na Langkawi. Je to největší ostrov Malajsie, a asi nejvýše položený, na západním pobřeží. Je z něj dokonce vidět až do Thajska.

Tentokrát jsem sem letěli a otestovali tak AirAsia, zdejšího nízkonákladového dopravce. Dobří lidé nás upozornili, že je to jako letět v krabici s křídly, ale alespoň náš let proběhl naprosto civilizovaně, dokonce v úplně normálním letadlu. Možná mělo trochu málo místa na nohy, ale to nám vážně nevadilo. Letenky jsme z Kuala Lumpur sehnali za 1000 RM pro všechny tam i zpátky, což mi přišlo jako dost dobrá cena (zřejmě se dají sehnat i za mnohem méně, ale to jsem předtím nevěděla). Přes AirAsia se dá udělat online check-in, ale protože letíme s Bětuškou, nebyla tato možnost možná. Dojeli jsme tedy na letiště a hledali, jak se odbavit. Došli jsme až k přepážce, kde ovšem nikdo nebyl. Po chvíli přišla slečna a zeptala se nás, jestli máme nálepku na naše zavazadlo (Jirka cestuje s krosnou, já s Bětkou). Neměli jsme. Odkázala nás tedy k automatům, kde si to můžeme sami vytisknout. Prý chtějte “možnost 3”. Možnost 3 nebyla možná před dokončením možnosti 2 a ta nebyla možná před dokončením možnosti 1, ale konečně jsme byli odbavení, nalepili jsme nálepku, sami jsme si odbavili i zavazadlo a došlo nám, že v automatizaci odbavení jsme 100 let za opicemi u nás v Praze…


Ještě nás čekalo jedno překvapení, když se naše Gate K16 otevřela, zjistili jsme, že ji změnili, tahle mířila do Johor Bahru a Langkawi bylo na K12. Naštěstí jsme to měli kousek, ale pro příště si to budeme víc kontrolovat. Let byl potom už příjemný a překvapivě krátký, trval jen asi 45 minut. A vystoupili jsme na malém letišti, kde se od letadel šlo pěšky, což byla docela změna oproti mezinárodním letištím. Než nám přijela krosna, Jirka stihnul zařídit pronájem auta na celý pobyt i s autosedačkou. Je to auto stejné značky jako máme my, jen má najeto něco přes 150 000 km a je to na něm znát 😀 Ale tady bude stačit dokonale.


Ubytování jsme v Huda Inn, v jednoduchém pokoji v přízemí. Mezi dvojpostel, kde spím já s Jirkou, se vešla tak akorát matrace, na které spí Bětka, a následuje dvojpostel pro Eliho a Anežku. Když ji moc posuneme, neotevřou se dveře 😀 Pak je tu už jen kout se skříní a stolkem, na zdi televize, a toaleta se sprchou a umyvadlem. Je tu taky spousta mravenců a jedna ještěrka na zdi. Bohužel i jeden šváb. Nicméně stálo nás to 1200 RM za celý pobyt, což asi odpovídá stavu. Jen si možná příště trochu připlatíme, toho švába už vidět nechci.

pod tímhle domem jsme prolezli ve vodě

Zbytek dne jsme strávili ubytováváním se, a pak jsme se šli projít po městě k pláži Pantai Chenang, která je asi 10 minut Bětuščí chůze od našeho ubytování. Já pak měla výborný nápad, že si cestu zkrátíme tím, že přejdeme z jedné pláže na druhou po skále. V jednom místě bylo ale potřeba projít pod budovou na sloupech, kde byly kluzké kameny a hloubka. Jirka přenesl obě starší děti, a měl vodu až do pasu, a ruce měl od kamenů rozedrané ještě pár dní. Se mnou se prostě moje rodina nenudí 😀

Na pláži jsme viděli spoustu krabů, naštěstí se jich holčičky už nebojí (“koukni na toho roztomilýho kraba!”), spoustu mušlí, a spoustu lidí provozujících vodní sporty (parasailing, jídku na banánové lodi, a na skútru). Jsou tu jemné vlnky a postupný vstup do vody, písčitá pláž. Moře jsme si asi všichni představovali čistší, ale není to zas žádná hrůza. Každopádně budou následovat články o našich dobrodružstvích zde 🙂

One Responses

  • S Air Asia jsem letel z KL do Sydney (a zpatky) a zadna tragedie se nekonala. Normalni letadlo, zadnej srot, co drzi pohromade diky 3 vrstvam nateru 🙂

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *