Po výletě lodí jsme si dali relax. Jelikož nám už pomalu došlo, že kdykoliv vlezeme do moře, koupeme se s nějakým žahavým tvorem, který nás po chvíli donutí vylézt zase na pláž (a nadávat na nedostatek želv, aby ty žahavce někdo požral, na klima, nás lidi, plasty a všechno to kolem), měníme kurz a jedeme k vodopádu. Prý se v něm dá koupat, a to si nemůžeme nechat ujít.

Jedeme stejnou cestou jako na Sky Bridge, jen pod lanovkou odbočíme na parkoviště. Platíme dva ringgity parkovné, těší nás, že nacházíme záchody zadarmo, a zároven vytřu zrak místnímu pánovi, co mi nabízí super laciný výlet do Kilim Karst Geoforest Parku, kde jsem byla včera. Nabízí nám to za 200 ringgitů, což je prý jedinečné, a je překvapen, že právě 200 ringgitů nás to stálo. Bod pro mě.


Jdeme stoupat k vodopádu a po chvíli se dostáváme k odbočce na vodopád. Buď můžeme výš stoupat k vyšší “studni” vodopádu, nebo to můžeme zapíchnout rovnou kousek odsud. Ale je příšerné vedro a tak to jdeme zapíchnout hned tady 😀 Odměnou nám je jen kousek dál nádherný veliký vodopád.
Lezeme na jeden z kamenů, převlékáme se do plavek (pro představu, Bětku baví všechno vyhazovat, takže lovíme Anežčiny boty z vody, kam je nadšeně za slova “bác” Bětka vyhodila, a zároven držíme Bětku za ruku, aby neudělala “bác” za botami, a k tomu se jí snažíme převléknout. Jsme na to naštěstí dva, ale i tak jsme po takovéto akci úplně vyřízení 😀 ). Dáváme nutné bezpečnostní poučení dětem a jdeme se koupat! Voda je studená, ale po chvíli nám to už vůbec nevadí. Eli odvážně během chvíle přeplaval hluboký úsek a škrábe se přímo pod vodopád, Anežinka chodí po kamenech a Bet usadíme na prvním placatém poloponořeném šutru, odkaď plácá nohama do vody a užívá si to. Čínští turisté si zase užívají focení Bětky.

Po chvíli se rozdělujeme a já s Elim lezeme nahoru výš k vodopádu. Je to tam kluzké, ale dá se to. Jakmile slezeme, Anežka si dodá odvahu a chce tam taky, a tak tam lezeme podruhé. Nakonec jsme chtěli s Elim ještě o kousek výš, ale bohužel tam by to šlo, ale zpátky asi ne, a tak to vzdáváme a lezeme dolů (dal si to sám jinudy o pár dní později).

my tři nahoře

Pak si Jirka na chvíli zalezl pod menší vodopád na kraji, pak Anežka potřebovala na záchod, a pak už začalo být docela pozdě. Chtělo by to přijet trochu dřív, aby sem svítilo slunce a voda byla trošku teplejší, hlavně asi kvůli Bětce. Balíme to tedy pro dnešek a jdeme k parkovišti. Cestou ještě kupujeme kokos za 6 ringgitů, ale než do dopijeme, jsme opět celí dokousaní od komárů.

Po cestě domů se poprvé stavujeme na trhu. Mají tady palačinky plněné nějakou směsí, Jirka to prý zná z práce a tak si to kupujeme. Pak vybíráme dvakrát “Milo”, což je kakao s ledem, dvakrát kokosovou vodu s dužninou (která nakonec byla ještě s něčím a nikomu nechutnala), sladké donuty na snídani (a to je rozdíl v ceně, místo 10 ringgitů se najíme za 1 ringgit), lívance s oříšky, čokoládový dortík, na zkoušku jedno křidélko (“nepálí, vážně paní” = že my jsme tak důvěřiví, opět nám shořely pusy), nějakou placku se zapečenými krevetami (taky nic moc), zato nějakou buchtu, která byla tak dobrá, že než jsem se k ní dostala, byla pryč. Taky jsme sehnali jakýsi rýžový váleček balený v listu a pečený (blee), a kokosový pudink (taky nakonec blee), a půlku melounu (mňam). Snědli jsme to všechno před naším ubytováním i s tím melounem, zbytek jsme pověsili na ramínka (a mravenci mají utrum). Vyhnali jsme švába z koupelny (kde se tam sakra berou?) a šli se projít na pláž.

čajovna na pláži

Moc se mi tu líbí večerní čajovna na pláži se svíčkami a polštářky. I když jsme tedy do ní nikdy nešli, kvůli Bětce. Úplne nevím co by s těAmi svíčkami udělala kdyby mohla. mají tu vtipný název podniku, Thirsday (pro neznalce angličtiny, Thursday je čtvrtek a thirst je žízen). Pro dnešek konec!

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *