Po dni stráveném na pláži a objevováním městěčka u pláže Pantai Cenang jsme další den vyrazili na výlet. Na západě ostrova je asi nejznámější atrakce ostrova : lanovkou (Sky Cab) se necháte vyvézt na nejvyšší stanici, a projdete se po mostě, který je ve vzduchu, podepírán jedním sloupem a kotvením.

Chtěli jsme na tenhle výlet jít hned, jak bude jen trochu slušné počasí, kvůli viditelnosti. Když jsme tam byli, viditelnost sice nebyla sto procentní, ale my se pokochali dostatečně.

My jsme na Langkawi v období Ramadánu, a tady jsem za to byla opravdu vděčná. V hlavní sezoně tu bude strašný nátřesk turistů, je to vidět podle rozměrů parkoviště i “čekací fronty”. My naštěstí chytili poměrně málo lidí. Zdejší “Oriental village” vypadá jako spousta stánků se vším možným, žádná domorodá vesnička. Langkawi je duty free zóna, což vypadá tak, že najít stánek s ovocem nám dalo zabrat, kdežto stánky s chipsy, čokoládou a alkoholem tu jsou všude, k tomu ještě spoustu oblečení. Jsem opět ráda za naše děti, které berou jako samozřejmost, že nic z nabídky obchůdků mimo jídlo nekupujeme (občasná výjimka je samozřejmě možná). Nalézáme tedy pokladnu, vybíráme si gondolu s plným dnem (je možnost i se dnem proskleným), a o 200 ringgitů lehčí jdeme k lanovce. Cestou každého fotí na zeleném pozadí (Pak nás chtěli fotit ještě v mezizastávkách. Jedna fotka za 45 ringgitů, a vypadá to jako že stojíte nahoře na Sky Bridgi. No tak jsme s díky odmítli a prostě jsme se na tom mostě vyfotili sami 🙂 ). Gondola je pro šest, přistupují k nám tedy dvě slečny a vyrážíme.

Výhled je to nádherný, pod námi prales na horách, které se vyformovaly před 550 milióny let. Máme výhled na přístav, vesničku, nějaký vodopád a nakonec na celou část ostrova. Prvně jsme vystoupili v mezistanici, šli na výhled, napili se naší vody. Načež mě napadlo vypustit Bětušku, a ta nelenila, vzala víčko láhve, a švihla s ním dolů. Nejen že to nepřispělo ekologii, ale museli jsme vypít během 10 minut asi litr vody, protože jsme ji neměli jak zavřít. Ať žije cestování s batolátkem 😀

Pak jsme hledali ten slavný Sky Bridge. Našli jsme akorát rozestavěnou pozorovatelnu a záchody. Došlo nám tedy, že musíme o stanici výš. Tam jsme obešli další pozorovatelnu, a pak jsme teprve přišli na to, že Sky Bridge se platí zvlášt, takže Jirka nám rychle obstaral lístky a šli jsme. Na výběr bylo buď jít asi 500 metrů pralesem po chodníčku, nebo čekat úděsně dlouhou frontu a platit další peníze na “Sky Glide”, což je jakási lanovka. Volba to byla jasná, i když Anežka si myslela, že se jedná o bobovou dráhu, a odcházela ne úplně nadšeně.


Samotný Sky Bridge je krásný. Je odtud vidět do daleka, fouká tam vítr, a je tam mraky lidí. Můžete si i stoupnout na skleněnou dlaždici, a vidět přímo dolů. Z naší skupiny jsem to udělala jen já, a i když strach z výšek nemám, sevřel se mi žaludek 😀

Viděli jsme i tři hory, o kterých koluje pověst, že to byli kdysi dva obři, kteří se rozhádali na svatbě svých dětí. Ještě jeden obr se je pokusil usmířit, když se všichni proměnili v hory. Jedna z nich je Gunung Raya, nejvyšší hora ostrova, a druhá je Mt Cicang. Třetí si nepamatuju 🙂

Pak už jsme se vydali zpátky, vytasili jsme se s lízátky a tak děti bez protestů vyšlapaly schody zase nahoru a pak už jen lanovkou dolů. Po cestě jsme viděli vodopád Seven Wells, kam jsme pak ve středu i šli.

Po výletě jsme se chtěli stavit na pláži, bohužel jsme vybrali pláž se strašlivě špinavým mořem. Nechali jsme tedy jen děti, aby si chvíli hrály s pískem, a my mezitím pozorovali letadla, pláž totiž těsně sousedí s letištěm a letadla tak přistávala doslova za našimi zády. Po chvíli jsme se ale sbalili, jeli domů, a vyrazili na “naši” čistší pláž a na večeři. Objevili jsme výbornou arabskou restauraci!

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *