Tak a je tu asi největší výlet tohoto pobytu. Tentokrát necháváme výjimečně Jirku doma a vydávám se s dětmi na druhý konec ostrova. Parkujeme kousek od pláže Tanjung Rhu, dávám Bětku do nosítka a jdu vyjednávat cenu k jednomu z asi deseti stánků, které všechny nabízejí to samé, to jest výlet lodí po parku Kilim. Naštěstí paní, jen co mě vidí s Bětuškou, poznamenává jak moc je Bětka “cute” (roztomilá) a nabízí mi slevu ze 450 ringgitů na 200. Vím, že 450 je moc, ale taky vím, že 200 je dobrá cena, takže ráda přijímám a vypravujeme se k lodi. Při představě tří hodin na lodi si ještě skočím odskočit za popelnice. Byl to hodně špatný nápad, jsem pokousaná snad od všech komárů v okolí a k tomu od pár mravenců. O pár metrů dál potkáváme záchody, tak Anežce ráda platím 50 senů za záchod bez komárů a mravenců. No ale kdo mohl tušit že tu budou..


Pak už jdeme k lodi, manžel paní, co nám cestu prodala, nám sežene kapitána, a řekne mu, že chceme vidět všechno 😀 a už vyrážíme. Bětku mám v nosítku, Anežka si užívá vítr ve vlasech a Eli si máčí ruce ve vodě. Uplne si nejsem jistá tím, co v té vodě žije, ale neřešila jsem to (později jsme tam viděli živou medúzu velikou jako Bětčina hlava). Náš kapitán nabral u jiného kapitána kuřecí maso a vyrazili jsme na první zastávku naší cesty. Dojeli jsme kousek dál do zátoky, kde nás kapitán upozornil na skálu, co vypadala jako sedící gorila.

V další zátoce bylo v dálce vidět několik orlů. Kapitán dal do vody kousky kuřecího masa a kousek poodjel stranou. My byli tak tiše, jak jen Bětka dovolila, a za chvíli přiletěli červenohnědí orli a lovili maso z vody. Takhle blízka to byl úžasný zážitek, viděli jsme lovit asi 15 orlů a 2 velké šedobílé mořské orly.

O pár zátok dál jsme viděli mangrovové lesy. Taky tato prohlídka se objednává jako “Mangrovníková tour”. Mangrovy jsou porosty, které jsou v brakických vodách (mísí se sladká a slaná voda). Jsou to stromy a keře, které mají opěrné a dýchací kořeny, tady ale moje botanické znalosti podpořené Googlem končí 😀 Na kořenech stromů jsme viděli opice, jak skáčou i do vody. Nikdy jsem neviděla opici plavat a upřímně jsem si myslela, že se vody bojí. Tyhle se tedy určitě nebály.

Zřejmě mají mangrovy rádi i krokodýli, jeli jsme totiž ke Krokodýlí jeskyni. Upřímně jsem si myslela, že ten název dostala třeba podle nejakého kamene v jeskyni, který tvarem krokodýla připomínal. Tak ne, buď v jeskyni krokodýli stále jsou, nebo tam alespoň byli. Ale vstup do jeskyně byl příliš malý než abychom projeli, a možná díky bohu za to, vzhledem k tomu, že Eli si stále neohroženě máčel ruce ve vodě.


Další zastávka byla Netopýří jeskyně. Tady náš kapitán zastavil a my si vystoupili. Vstup je symbolický, 2 ringgity za dospělého a 1 za děti. 1 navíc za baterku. Upřímně, čekala jsem rozsáhlý jeskynní kompleks, ale ona to byla vlastně malá jeskyňka. Dalo se baterkou chvíli posvítit nahoru na netopýry. Bylo ale očividné, že jim to není ani trochu příjemné, a tak jsme toho nechali. Ostatní návštěvníci se bohužel moc nerozpakovali a svítili ostošest. Prošli jsme jeskyni (byly tam i nádherné veliké stalagnáty) a mysleli jsme, že se projdeme okolo a vyjdeme zas druhou stranou. Ale zřejmě se cesta na druhé straně propadla, a tak jsme se museli zas vrátit. Alespon jsme ale cestou objevili zvláštní krápníky, které se vlivem nějaké řasy ohýbají, což je rarita.


Vlezli jsme si zpátky do loďky a cekalo nás otevřené moře. Vyfotila jsem si ceduli Kilim Geoforest Park, která je na skále jedné hory, a další zastávka byla pláž, kde jsme byli jen my. Zní vám to jako ráj? Vylodili jsme se, a teď popíšu realitu takových výletů s dětmi. Sama jsem se převlékla do plavek, zatímco mi Bětka visela na noze. Eli se převlékl sám. Anežka si zapomněla z lodi vzít batůžek s plavkami. Bětku jsem pod stromem položila na ručník a svlékla ji, abych ji převlékla do plavek. V tu ránu jsem měla na rukách asi 30 komárů. Do toho začala Anežka strašně křičet. Jak si vytála z lodi batůžek a lovila v něm plavky, přiběhla opice a už batoh měla. Já popadla do náruče Bětku a šla jsem zahnat opici, která mezitím dorážela na Anežku. Naštěstí náš křik zburcoval našeho pana kapitána, který skočil z lodi, popadl klacek, a opici zahnal.


Tak a teď do vody. Anežce jsme pořád ještě nesehnali nové potápěčské brýle, takže jediný, kdo se potápěl, byl Eli. Jelikož na břehu byly mrtvé vyplavené veliké medúzy, Anežka se kapku zdráhala jít do vody. Nicméně na břehu ji kousali komáři. Mně se jako klíště držela Bětka. Za asi další minutu Anežka začala opět křičet, že ji něco kouslo. Šla jsem k ní a vidím ve vodě malinkého průsvitného tvorečka s jakousi žílou uprostřed. Jméno nevím, ale svině kousavá, za chvíli to kouslo i mě. V tu chvíli jsem měla toho exotického ráje tak akorát dost, všechno jsem naházela zpátky do lodi, a vyrazili jsme dál 😀


Poslední zastávka byla rybí farma. Na plastových barelech plula v zátoce, a v sítích byly nejrůznější ryby. Například ryba jako malý žralok, cosi, co vypadalo, že žilo ještě za dinosaurů, rejnoci, jakési velké ryby vzdáleně připomínající štiky, pak něco a la piraňa. Pak přišel pán s malými naporcovanými rybkami a začal je házet do vody nejbližším rybám. Ještě že jsem Bětku držela, ty ryby totiž všechny vyskočily a tu rybičku strašně rychle sežraly. To Eliáška zaujalo natolik, že se rychle naučil “May I?” a mohl krmit taky. Nestihla jsem o něj mít ani strach, a jedinou rybu, kterou jsem mu nedovolila krmit, byl rejnok, který je prý nebezpečný. Potom dokonce držel v ruce “Porcupine Fish”, takovou tu potvůrku, co vypadá jako normální ryba, ale dokáže se nafouknout do velikosti ostnatého míče a pak zas splasknout. I jsme viděli jak její nafouknutí, tak splasknutí. Rybí farma provozuje i restauraci, a být tam jen s Jirkou, určitě si něco dáme. Takhle jsme si dali akorát čerstvou štávu, a čekalo nás poslední překvapení tohoto dne. Bětce jsem zapomněla totiž v úprku z pláže dát plenku, byla pořád v plavkách. Možná tušíte, v jakém stavu je běžný asijský záchod. Možná i tušíte, jak vypadá asijský záchod na plovoucí rybí farmě. Takže mytí pokakaných plavek a Alžbětky na takovém záchodu nepatřilo k mým nejlepším zážitkům.

Původně jsem myslela, že výlet zakončíme koupáním na známé pláži Tanjung Rhu. Ale byla tam červená vlajka a silné spodní proudy, žádný otevřený krámek s ovocem (všude prodávají chipsy, ovoce opravdu málo, a většina krámků byla stejně zavřená kvůli Ramadánu. Sever ostrova stejně vypadá mnohem opuštěnějí než jih…). Tak jsme to už zabalili a jeli domů.
Výlet to byl rozhodně nezapomenutelný 🙂

0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *