Opět nás budí déšť, ale už jsem se s tím smířila. Navíc odpoledne se většinou vyčasí. Tentokrát se vydáváme na sever ostrova, do rehabilitačního centra pro Gibbony.

Před samotnou návštěvou centra jsme si vyšlápli k vodopádu Bang Pae. Musím se přiznat, i když to byl asi jenom kilometr, že jsme pak byli pěkně vyřízení. Vedro, vlhko a stoupání udělají své. Po celou cestu jsme ale slyšeli velice hlasitý “zpěv”. Až později jsme zjistili, že se jedná o zpěv gibbonů. Gibboni byli dříve v Thajských lesích rozšíření, ale lovení lidmi a ubývání přirozeného prostředí vede v velkému úbytu jejich populace, některé poddruhy už lidé dloho nespařili. V centru nám i prozradili, že pytláci někdy zastřelí gibboní samičku, prodají ji na maso a mláďata prodají do barů, kde je nutí pít whisky a pózovat s turisty. Když se v šesti letech mládě stane pohlavně zralým, může se stát agresivním, mláďata jsou proto často v šesti letech zastřelena či opuštěna. Bez péče ovšem nepřežijí, a právě s takto opuštěnými gibbony pracuje rehabilitační centrum. Jsem ráda, když se děti mohou o tomhle dozvědět, aby dokázali v budoucnu líp určit, kdy je turismus se zvířaty etický a kdy ne. Kupříkladu jsem je nevzala do Tygřího království, protože si nemyslím, že se tam ke zvířatům chovají eticky, a podobně jsme si kladli otázku pokaždé, když jsme viděli přivázané slony : vypadají zvářata štastně? Spokojeně? Mají velký výběh? Vím, že je aktivita, kterou je nutí dělat, pro ně příjemná, přirozená? Nebo se ji naučili systémem trestů a odměňování? Takto jsme se třeba rozhodli, že nebudeme na slonech jezdit, protože to nechceme podporovat.

V centru mají informace o projektu, který vedou, a o gibbonech celkově. Mají tam i několik gibbonů ve velkých klecích, kteří se nezvládli zpětně adaptovat na volnou přírodu. K adaptaci využívají lidé v programu prázdné ostrovy v národním parku Phang Nga, a mladé gibbony učí ve skupině se starším gibbonem přirozenému chování gibbonů v přírodě, ručkování a zpěvu. Naše děti nicméně zaujala jistá stonožka mnohem víc než všichni gibboni. Našli ji několik výhonků podobných tomu, který žrala, a přikryli ji listem, aby ji gibboni nesežrali. Tak nevím, jestli má přednáška o gibbonech měla úspěch. Ale výtisk letáčku máme s sebou, měli ho totiž i v češtině!

Odpoledne jsme zamířili na pláž, jmenovala se Kata. Byly tam opět obrovské vlny, ale dětem už to nijak nevadilo 🙂 A já slavila úspěch, Bětuška totiž vzala na milost písek a vesele si hrála s Anežkou na břehu a stavěly hrad. Hurá!

Večer už jen na trh a domů. Ale ty trhy jsou tedy skvělé (já vím, už jsem to psala, ale pořád to platí)!