Čtvrtý den jsme byli nějak utrmácení, a tak jsem se rozhodla, že zkusím najiít jakoukoli pláž bez obřích vln, a tam strávíme většinu dne. Vypravili jsme se tedy na pláž Karon. Ale asi jsme špatně odbočili, a když jsem to zjistila, tak už se mi nechtělo vracet. Jeli jsme teda směrem na pláž Freedom. No a nakonec jsme skončili na parkovišti u pláže Paradise. No nic, navigační schopnosti nejsou moje silná stránka. Od parkoviště je strmá cesta dolů k pláži, a když jsme se tam s dětmi vydali, místní chlapík nás zastavil s tím, že na pláž jezdí autobus zadarmo, naskočíme. Přišlo mi to podezřelé, ale ne zas moc, tak jsme naskočili a o pár minut později jsme byli dole u pláže. A tady mi došlo, že tahle pláž je placená. Naštěstí děti neplatí, a tak nás to stálo jen 200 bahtů. Nesmíte si tam přinést žádné své jídlo a pití, ale protože jsme s sebou měli Bětku, podařilo se nám předsvědčit paní, že naše Betuška sama spapá 5 donutů, 5 banánů a vypije celou láhev vody a tři pitíčka. Ehm 🙂

Nicméně pláž je to opravdu jak z katalogu, skoro žádné vlny, písek, palmy. Po vstupu do vody čeká drobná zrada, břeh je plný malých i větších ostrých kamínků co mi během chvíle odřely nohy. Anežka se po zjištění této “závady” rozhodla, že bude akorát stavět hrad z písku, Elimu to nevadilo a i si zaplaval. Ale po hodině a půl už jsme měli všichni obří hlad, nemohli jsme jíst jídlo “pro Bětku”, a já nepřenesla přes srdce, že bych platila za jedno pití v resortu 120 bahtů. Za jídlo 200 bahtů. Tak jsme se sbalili a vyrazili, udělali jsme nezbytný nákup svačin a snídaní v Tescu (Tesco Lotus je asi buddhustická větev Tesca. Jsem zvědavá, jestli v Japonsku je třeba Tesco Zen). Jinak pobavilo mě, že i v Phuketu je KFC, Ikea, Tesco, Bata, atd… prostě nějaké obchody člověk potká všude.

A večer opět na trh, po cestě jsem tedy zavadila o jednoho pána zrcátkem (naštěstí se ani moc nezlobil), ten zdejší provoz je tedy náročný někdy. Ale trhům jsme propadli, výborné jídlo a za pár korun. Dokonce jsme měli jeden krokodýlí špíz (to tedy neví jak moc bylo etické, ale asi o nic víc než kuřecí nebo krevetový špíz). Dokonce tam byl i stánek se smaženým hmyzem. Ale to jsme si nikdo nedali. Zato kokosovou zmrzlinu v půlce kokosu ano!

Další den jsme se vypravili na pláž Patong. A byli jsme nemile překvapení : zapomněla jsem tašku s věcmi na plavání doma a taky jsme viděli množství plovoucích odpadků všude. Eli se šel koupat jen v kratasech, pujcil Betce tricko, a ta tedy měla zas jen to tricko a Anežka se prostě koupala tak, jak byla. Co se týče odpadků, Anežka bez váhání šla lovit plastové pytlíky a házela je do popelnice (“co s tím jako mají dělat tuleni, no?!”), tak jsme se s Bětkou přidaly. Eli se připojil k nějakému jinému klukovi a hráli si ve vlnách. Později přišel s tím, že na břehu je vyplavená medúza. Já myslela, že je mrtvá, ale zkusil ji nabrat i s pískem a hodit do moře a ona odplavala, tak pak takhle odnesl ještě pár medúz. Ale koupat se nám teda v tom moři nechtělo, tak jsme do hodinky zas vyrazili zpátky.

Ven jsme se vypravili pak až po Bětčině spánku, a jeli jsme do města Phuket. Myslela jsem, že obejdeme Staré město. Ale i když jsme zaparkovali bez problémů, chodit s dětmi ve vedru a koukat na architekturu při vyhýbání se motorkám a podobně moc nejde. Zapadli jsme tudíž docela rychle do Baba Muzeum. Není to muzeum babiček, Baba je název kultury na Phuketu, která vznikla spojením čínských mladých mužů, kteří sem přijeli těžit cín, a zdejších žen. Vstup do muzea je zdarma, a i když jsme na prohlídku měli jen půl hodiny, než zavřeli, dozvěděli jsme se něco o jejich zvycích (na pohřeb se nosila bílá barva, kdežto na svatbu červená a zlatá, too nejvíc zaujalo děti), a taky jsme zjistili, proč se obchodní dům, kde parkujeme, když jdeme na trh, jmenuje Jungceylon. Tak se totiž dřív jmenoval ostrov Phuket. Dole byla také expozice o čínském novém roce.
A večer opět na trh, děti si tentokrát samy objednaly pití, trhovci nás už zdraví, jsme štamgasti 🙂