Takže, jsme tu přesně 14 dní! Moje představa v Praze byla, že za tu dobu seženeme určitě už auto a alespoň jednou se vykoupeme v moři, které snad nebude dál než půl hodiny autem. K tomu se budeme moct koupat i v bazénu u hotelu. Poznáme alespoň něco z krás Kuala Lumpur. Ještě přidejte pojídání tropického ovoce a krevet a ve zkratce je to obrázek exotického ráje, prostě paráda. Tak a teď realita 😀

Auto ještě nemáme. Poté, co jsme viděli místní dopravu, dokonce pochybujeme, že se k tomu nějaké vlastnit odhodláme. Když se Malajci cítí oprávněni (spěchají), jsou schopni se otočit na kruhovém objezdu do protisměru, nedat blinkr, jet 130 kde je 40…a kolem půlnoci řídit opilí. Na červenou jezdí spousta motorek. Vzhledem k tomu, že nejsem žádný světový řidič ani v Praze, uvidíme, jak tohle nakonec rozlouskneme. Prvně asi dáme šanci místnímu MHD.

Pláže na západním pobřeží blízko Kuala Lumpur prý ke koupání využívají pouze lidé jako my, neznalí zdejších poměrů. Vypadá to asi takhle : turista si najde nejbližší pláž blízko KL, takže Port Dickson. Autem hodina a čtvrt, pohoda. Vyběhne v plavkách ven, chvíli si užívá, a pak si všimne kvality vody, pobíhá po okolí a shání sprchu, aby to ze sebe všechno smyl. Port Dickson je přístav. Jelikož tuto zkušenost odmítáme zažít sami na vlastní kůži (důvod je jednoduchý, nejen že bychom byli zkroušení my, ale tahali bychom odtamtud ještě 3 naštvané děti co se chtěly koupat), vyhlídneme si prostě první volný týden a vyrazíme na Langkawi. Tam je to prý krásné.

Zatím nám bude stačit ten bazén. Který nefunguje, protože ho opravují, celý měsíc 😀 Vadilo mi to, dokud si Eliáš nezlomil ruku. Se sádrou se nemůže koupat. Varianta, že si bude na lehátku číst, zatímco my se budeme koupat, padla ve chvíli, kdy se zranila Bětka a nemůže se koupat. Tak si prostě počkáme…

a spálená záda

Teda, ať nám nekřivdím, byli jsme v jednom veřejném bazénu, dokud ještě nikomu nic nebylo. Byl moc hezký, vstupné stálo 5 ringgitů dospělý a 3 ringgity za děti. Naopak cesta tam a zpět nás bez vlastního auta vyšla na cca 40 ringgitů 😀 A taky jsme s sebou zapomněli vzít nosítko. Potom, co jsme Bětku parádně unavili, a došlo nám, že nosítko je doma, zamířili jsme pěšky co nejrychleji k prvnímu obchoďáku a koupili první kočárek v akci, na který jsme narazili. Naše dilema, jestli kočárek pořídit, nebo ne, tím bylo poměrně rychle vyřešeno. Taky jsme doma zjistili, že jsme se za tu hodinu dokázali všichni solidně spálit. Vyrazili jsme tudíž do obchodu podruhé pro víc zakrývající plavky pro děti, opalovací krém s vyšším faktorem a zklidňující krém, ať jsme zas jako dřív 🙂 holt tropy jsou trochu jiné než koupání u Poděbrad…

Jirka byl první den v práci…v obleku prý už nikdy

K poznávání Kuala Lumpur se vrátím v jiném postu, nicméně prozatím jsme absolvovali tři výlety, ze kterých jsou fotky v tomhle článku. Byly hezké, nicméně musíme to trochu vychytat. A teď nejvíc poznáváme nemocnici v Putrajaye. Za poslední týden jsme tam byli třikrát. Ale o tom taky v samostatném článku.

Ačkoliv to možná vypadá jako poněkud depresivní výčet, je to prostě jen jinak, než jsme si mysleli. Věřím, že až se tu trochu usadíme, rozkoukáme se a zjistíme, co a jak, bude to lepší. A mimochodem, krevety tu mají doopravdy levné a luxusní. Tropické ovoce je dokonalé. Každý den se cpeme melounem. Takže alespoň něco z toho původního seznamu vyšlo!

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *