V pátek jsme převzali auto, v sobotu jsme jeli koupit autosedačky (protože řídit s Bětkou za zády vážně nejde), a projít se do parku. Park byl strategický, jednak jako místo k rodinné rekreaci, tak hlavně abych se na parkovišti naučila řídit vlevo.

Po příjezdu do parku jsme se pustili hlavní cestou a asi po 500 metrech jsme hned natrefili na obrovské hřiště pro děti. Tudíž jsme se přestali procházet a děti se rozprchly. Nám rodičům ale brzo začalo být hrozné vedro, a navíc nás něc kousalo (jé, hele, hezká lavička…bože tady je spousta těch malejch kousavejch sviní, honem pryč 😀 ). Takže jsme děti odvolali a nalákali na stánek s občerstvením kousek dál. Já si dala opatrně džus, zatímco děti si daly “milo”, což se ukázalo, že je kakao. Jirka byl nejodvážnější a šel do džusu z kukuřice. A asi to bylo nejlepší vůbec 🙂

Jinak park není moc velký, obešli jsme ho za chvilku (a v tom vedru díky bohu). Na druhé straně jezera je pozorovatelna, kam jsme se vyškrábali, a Eliáš potom viděl varana v trávě. To byl asi největší zážitek. O řízení na parkovišti radši pomlčím, ale v neděli odpoledne už jsem řídila do provozu, a to do Putrajayi na festival horkovzdušných balónů (no, nebyl to nejlepší způsob jak se rozjezdit : mezi motorkami, auty, pěšími a v koloně).

Myslela jsem, že uvidíme balóny přistávat, vzlétat, prostě zážitek, hlavně pro děti. A k tomu tam mělo být spousta jídla, takže zážitek i pro dospělé 🙂 Tož jídlo tam opravdu bylo, spolu se strašnou spoustou lidí. Protože nám Bětka usnula, rozdělili jsem se. Jirka vytipovával vhodné místo na sledování balónů, kdežto já jsem se staršími dětmi šla prozkoumat doprovodné atrakce.

Děti si zvolily aqua zorbing (Eli), lodičky (Ane) a vstup do nafukovacích hradů (jednomyslně oba). Hlad nás asi po hodině vyhnal (díkybohu) a vydali jsem se koupit něco k jídlu. S ulovenými špízy a s džusem jsme si klestili cestu davem k Jirkovi, který nám sdílel přes Google svoji polohu (výborná věc mimochodem). Našli jsme se a zálibně sledovali u jezení špízů nafukování balónů.

Jenže místo toho, aby ty balóny vzlétly, je všechny postupně vyfoukli a uklidili 😀 Později večer měla být ještě ohňová show a ohňostroj, a tak jsme chtěli počkat (já chtěla počkat). Šli jsme se tedy v mezičase podívat na nábřeží k mešitě (to bylo zpětně asi to nejhezčí) a zpátky.

Ohňová show totiž spočívala v tom, že lidé znovu nafoukli několik balónů, a postupně pouštěli oheň dole z hořáku. Což balón na chvíli rozsvítilo. Efekt dobrý, ale nemohla jsem přestat myslet na naprosto neúčelné plýtvání palivem, oteplování a všechno tohle, prostě jsme čekali něco úplně jiného (i když efekt ohňové show, jakou jsem čekala, na planetu, je asi stejně neblahý). Začínalo být pozdě a já ještě chtěla počkat na ten ohňostroj. Protože se čekání ohromně táhlo, povolili jsme dětem jízdu vláčkem, na což doteď vzpomínají. A já obdivuju vynalézavost Malajců, z nějakých barelů, do kterých jsou navrtaná kolečka a pospojované všechno dohromady, udělají funkční atrakci. Dokonce pak pán svezl naše děti ještě jednou zadarmo (neboj, my si to s ním domluvili! Nevím teda jak, když anglicky nemluví, ale budiž). Ta vynalézavost mi připomněla Rychlé Šípy, když stavili šlapohyb. Všechno osvětlené, narozdíl od našeho léta je tu tma tmoucí v sedm, osm hodin (což asi dojde kazdému, kdo dával pozor při fyzice nebo zeměpisu. No, já to nebyla, čekala jsem to něco jako léto v Praze, tudíž dlouho do večera světlo).

Nakonec se konečně zahlásilo odpočítávání a měl přijít ohňostroj. A on opravdu byl, ale úplně jinde! Konal se na břehu jezera. A trval asi 20 sekund, takže jsme tam nestihli ani doběhnout. Lépe řečeno jakmile jsme doběhli, bylo po něm, neviděli jsme nic 😀 Takže : příští rok se prostě jen v půl desáté koukneme z druhé strany jezera. Ale jako asi skoro se vším, zážitek to nakonec byl pěkný.

One Responses

  • Lenka

    Je to spousta parádních zážitků. To je moc dobře Užívejte jak to jde

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *